Deka, přístup zachování energie – 1. část

Deka, přístup zachování energie – 1. část

Sdílejte

Deka, přístup zachování energie – 1. část

Zvykli jsme si na vlastnost být na sebe velmi hrdí, že dobou jsme nehospodární a nebereme nic jako samozřejmost. Snad naše průkopnické kořeny a průchod ekonomickou krizí, to vše zanechalo hluboký dojem na nás ohledně vztahu mezi úsilím a odměnou. Možná, že samy o sobě bychom měli přemýšlet, abychom zvážili hlouběji náklady věcí – ať už s naší vlastní prací, nebo placením za věci od ostatních.

Ale jak 20. století pokračovalo a fosilní paliva řídily výrobu, všechno se stalo levnější, všudypřítomné a věci byly a jsou na jedno použití. Brzy se nic nezdálo, že by stálo hodně, ani znamenalo mnoho. Začínajícím teplem v zimě jsme měli na sobě šortky s tílkem a chodili bosý v domě, to nebylo žádný problém, protože účet byl nízký a náklady na bydlení byly snadné. Ale pryč jsou tyto dny, milí přátelé.

Nová skromnost

Tak mnoho z nás díky pozdní docházkou domů z práce, která je pro některé velmi těžká, nám ukázala období, kdy vztahy mezi věcmi jsou pevnější a málo kdy něco vyhodíme. To je důvod, proč ochráníme všechny druhy – od energie až po ponechávání méně opakovaných věci, což je spíše lepší než nové nákupy – je to totiž znovu v módě. A s těmito novými výzvami musíme najít způsob, jak dostat místo v teple, zůstat v pohodě, a to, co potřebujeme, aniž bychom se o tom zmiňovali či prosili.

Takže během chladných a zimních měsíců dopředu, nám dovolte, abych doporučili, abyste znovu zvážili potřebnou, teplou deku.

Zde je zkušenost jedné ženy: V jejím domě její manžel provozuje pevnou energetickou loď. Doma mají dvě vytápění a chladící zóny, v patře i v přízemí, což jim umožňuje udržovat termostat nízko, když ona i její manžel spí nahoře, nebo dole, i když jsou v práci během dne. Nikdy, ale nikdy jim zima nedovolila, aby topení šlo ve stupních výš přes den, než-li jenom kolem dvaceti stupňů. A ve všech zónách je to udržováno pod osmnáct nebo méně přes noc.

Mají propracovaný rituál zavírání černých venkovních závěsů, když zapadne slunce, aby se zachovalo teplo a jejich otevření nastane s východem slunce, kdy se zachytí pasivní solární teplo během dne. Říká, že toto samo o sobě vypovídá o tom, jak oholuje zákon naše vytápění a chlazení o zhruba čtvrtinu ve všech ročních obdobích.

Ale ona patří do skupiny chladnokrevných žen. Změnila tedy názor a raději si ponechala svojí starou deku, která jí pomohla v některých chladnějších dnech. Stala se z ní šetřící žena, která využívá i věci, které by jindy vyhodila, a které ji teď budou sloužit v zimním období, aby se zahřála, i když by si mohla místo toho vytápět domov podle potřeb, jak by chtěla, ale kvůli zvyšování nákladů na domácnost si to nemůže dovolit. Proto zvolila deku po babičce.

Sdílejte